prechodmodry
koule.gif
koule.gif
koule.gif
koule.gif
koule.gif




TOPlist

© 2006 WebDesign
Ivan Alscher

NÁŠ PŘÍBĚH

Sněhurku a Popelku jsme si přivezli domů 25.1 2006.Ten den byl ohromný mráz.Když jsme čekali před chovatelskou stanicí,tak jsem si říkala,že se ta štěňata narodila do pěkné zimy.Původně jsme se jeli jen kouknout.A to kouknutí dopadlo tak,že jsem si je vezla v autě v náruči v dece a koukala na ty krásné kuličky,které jsem si hned zamilovala. Doma jsem je položila do pelíšku a nechala je,až si to u nás prohlédnou.Přivítala je také Zůza /osmiletá fena křížence huskyho/. Ta je přijala hned jako svoje štěňata a oni jako svojí psí mámu a chovají se k sobě zatím tak pořád .Sněhurka byla u nás doma ihned.Jeví se jako vůdce. Je o dost větší než Popelka a daleko odvážnější.Umí dávat daleko více najevo radost.Musíme tu její dominantnost občas krotit.Myslím si ,že bude chtít být i nad Zůzou a to bude boj.S Popelkou to bylo a bude daleko složitější. Když jsme ji přivezli,tak ji těkaly panenky ,asi nervama.Po pár dnech to ustalo. Když jsme ji chtěli pohladit,tak ucukávala,nechtěla.Vše a každého si bedlivě prohlížela těma svýma modrýma očkama a já přemýšlela,co se jí honí hlavou.Kdykoliv jsem šli okolo ní,tak jsme ji hladily.Nejoblíbenější místností všech chlupáčů je samozřejmě kuchyň.A tam začala Popelka se mnou laškovat. Konečně. Obě první noc v novém domově samozřejmě strávily v naší posteli. Neustále mě lehaly na hlavu,nebo mě funěly do obličeje. Postupně si začaly lehat vedle postele.Přes den jsou venku. Mají pěkné,zateplené boudy,ale prostě do ní nepůjdou.Leží obě i se Zůzou namáčknuté na dveřích a vypadají jako socky.Ty dveře byly dřevěné a krásné,teď jsou pouze dřevěné a krásně okousané.To ještě nevědí, že až se oteplí a povyrostou, budou venku i přes noc.Jsme připraveni na to,že budeme muset pár dní spát ve spacáku u nich ve výběhu. A to by nebyly husky ,aby ještě něco neprovedly.Ty dveře byly začátek.Ve 2,5 měsících mě Sněhurka utekla ze dvora.Myslela jsem si,že máme plot zatím pro malá štěňátka dostatečně zabezpečená.Do teď nevím kudy utekla.Poznala jsem to podle toho,že Zůza vyla.A to je opravdu ojedinělé,když vyje.Vyletěla jsem do mrazivého rána pouze v noční košili a pohorách ,vzala Zůzu a hystericky řvala "hledej".Do pár minut ji vystopovala,já vyklepaná nervama a zimou ,ale šťastná, jsem se vracela domu.Teprve při cestě domů jsme si všimla,že mám diváky.Asi ještě nikoho neviděli v mrazech běhat po vesnici v noční košili a pohorách a ještě křičet "Sněhurko!". Nejdříve jsme koberec zkrátili a teď už ho nemáme.To,že si hrabou díry na zahradě,to mi nevadí a byli jsme na to připraveni.Ale doma systematicky zničily pelíšek ,protože se chtěly prohrabat,ale nevím kam.Rozkousané věci mě už neudivují.Já si myslím,že husky má povahově hodně z kočky.Jo ,kočky.Máme jich pět a zatím se s nimi kamarádí.Ale když večer pustím naše pyraně na dvorek,probudí se v nich lovecké pudy,a jdou po nich.V okolí naštěstí nikdo nechová slepice nebo jinou podobnou zvěř.Jen ty kočky.Doufám,že žádnou neuloví.